AIP nerajčatová omáčka/nomato sauce (paleo, vegan, bez lepku, bez mléka, cukrfree)

Bezrajčatová omáčka vhodná pro AIP = autoimunitní protokol i všechny ostatní 🙂

Lilkovitá zelenina (patří sem rajčata, lilek, brambory, papriky a chili papričky – včetně paprikového koření, habanero a kajenský pepř, kustovnice (goji), mandragora) je zelenina chutná a plná živin. Někteří lidé ale na ni mohou být citlivější, obsahuje totiž alkaloidy, které mohou negativně působit na zdraví střev a zatěžovat organismus. Prosím pozor – rajčátka ze zahrádky jsou pro většinu z nás skvělou a zdravou potravinou. Autoimunitní protokol však vyřazuje z jídelníčku všechny možné potenciální dráždiče. Z tohoto důvodu je lilkovitá zelenina na AIP zakázána. Tato bezrajčatová omáčka nomato sauce skvěle zastoupí klasickou rajčatovou verzi. Je perfektní na cuketové nudle (zoodles), dýňové špagety a u nedietářů i na klasiku 🙂

Potřebujete

  • 1 PL panenského olivového oleje Nomato sauce - AIP bezrajčatová omáčka OMG
  • 2 stroužky česneku, prolisovaný
  • 1 cibule, nakrájená najemno
  • 2 a ½ hrnku mrkve na kostičky
  • 1 hrnek nakrájeného řapíkatého celeru
  • 1 hrnek červené řepy na kostičky
  • 1 PL nasekané čerstvé bazalky
  • 1 ČL oregana (sušené či čerstvé)
  • 2 ČL nasekané čerstvé petržele
  • 1 ČL soli
  • 2 PL citrónové šťávy
  • 1 hrnek vody

Postup:

  1. Na olivovém oleji osmahněte cibulku, po minutce přidejte také česnek. Poté přidejte mrkev, řepu a celer a restujte 5 minut.
  2. Přilijte vodu, citrónovou šťávu a koření. Promíchejte.
  3. Hrnek přikryjte a duste cca 20 minut do změknutí zeleniny.
  4. Poté sundejte z plotny a rozmixujte do hladka. Dokořeňte dle potřeby.

Nomato sauce - AIP bezrajčatová omáčka

 Nomato sauce - AIP bezrajčatová omáčka - OMG

 Nomato sauce - AIP bezrajčatová omáčka OMG
AIP recept: Cuketové zoodles s bezrajčatovou omáčkou, hovězím masem a salátkem s kokosovým kefírem

Autoimunitní protokol (AIP)

Autoimunitní protokol je terapeutický výživový protokol sloužící k léčbě autoimunitních a chronických onemocnění. Jedná se o speciálně upravenou Paleo dietu, která vypouští všechny průmyslově upravené potraviny, zemědělské plodiny a další potenciálně problematické, prozánětlivé či iritující potraviny, které by mohly být zátěží pro střevo. Cílem AIP je na čas vynechat tyto potraviny a vyléčit střevo, kde sídlí důležitý střevní mikrobiom a asi 70 – 80 % našeho imunitního systému.  

Součástí AIP je také úprava životního stylu, management stresu, podpora kvalitního a dostatečného spánku, pohyb, kontakt s přírodou a úprava prostředí, ve kterém člověk žije – vyhýbání se chemii, plísním, toxické kosmetice a chemickým čistícím prostředkům. 

Existuje unikátní zdravý mikrobiom?

Lidský mikrobiom – takové sexy téma. Tímto článkem bych chtěla propojit téma mikrobiom – strava a výživový směr – zdravá střeva jako základ zdraví – dlouhověkost.

Lidský mikrobiom aneb skupinka mikroorganismů, kteří si hoví v našem a na našem těle. Ta „skupinka“ tedy není vůbec zanedbatelná, ale svou genetickou výbavou tu naši lidskou mnohonásobně převyšuje. Mikrobiom tvoří stovky triliónů mikroorganismů s cca 3 miliony geny. To je oproti našim 23 tisícům genů…. no, o hodně víc. Bez jejich metabolického umění – regulace našich genů, trávení, výcvik imunitního systému, tvorba neurotransmiterů (přenašečů informací), atd. – bychom toho moc neuměli.

Jak k nim přijdeme?

Během přirozeného porodu je dítě pokryto mikroorganismy z matčina porodního kanálu. Tyto mikroorganismy vytvoří základ, který se dále vyvíjí na základě kojení, pozdější stravy a typu prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. U dítěte narozeného císařským řezem je to trochu jinak – jeho mikrobiota se skládá zejména z mikroorganismů osidlujících lidskou kůži (1). Tyto bakterie nebyly určeny k osídlení střev novorozence, kde mají zajistit správný rozvoj trávení i imunitního systému, čímž se zvyšuje risk pro rozvoj metabolických a imunitních onemocnění (2). Pokud tedy řešíte, jak zajistit svým potomkům zdravý rozvoj – důležité je správná strava a zdraví matky před a v době těhotenství, stav jejího mikrobiomu, který díky přirozenému porodu předá svému potomkovi. Na to navazuje dostatečně dlouhá doba kojení (ne umělá výživa), styk s přírodou, co nejméně chemických látek a zdravá strava od samého počátku. Také vyhnutí se chemických léčiv či dokonce antibiotik, které by ve střevech mrněte napáchala obrovské – a často i nenavratitelné – škody, je zcela klíčové.

Jasně, zpětně své mládí neovlivníme. Pokud jsme neobdrželi do vínku to nejlepší, můžeme se činit teďzdravou stravou, vyhýbání se léčiv a chemii (kosmetika, praní, úklid), pobytem v přírodě. Stěžovat si na způsob vlastního porodu nic nezmění.

Střeva v hlavní roli

Hlavní jádro mikroorganismů se nachází v našich střevech – tzv. střevní mikrobiom či mikrobiota (příp. střevní mikroflóra). Náš trávící trakt je soubor orgánů, které měří dohromady až 8 metrů. Za dobu, než projde sousto z našich úst zase ven, se děje nepřeberné množství reakcí. Střeva jsou totiž domovem téměř 2 kg mikroorganismů. Podobně jako my, i oni něco jedí, nějak to zpracovávají a výsledek práce – nějaké molekuly posílají do okolí. Asi chápete, že při tom množství trilionu organismů těch vyprodukovaných molekul a následných reakcí probíhajících v našem břiše je obrovské množství, a přestože jsme již vyzkoumali hodně, jsme teprve na začátku.

Střevo v rychlosti: nachází se v nich 70 % imunitního systému a říká se mu „druhý mozek“, protože hrají tak velkou roli v naší psychice, náladě i kognitivních schopnostech, že často přehluší ten „první“ mozek. Určitou roli hrají střeva ve většině onemocnění (často to u nich začíná, jindy jsou ovlivněny negativně onemocněním jako takovým). Zažívací trakt a střeva jsou místem, které několikrát denně dochází do styku s vnějším okolím prostřednictvím jídla, pití, omylem spolknuté mouchy nebo nějaké té špíny.

Střeva jako bariéru bych přirovnala k takové „vnitřní kůži“ – ale na rozdíl od kůže, která je mnohovrstevná a tvoří ji několik řad buněk nad sebou, střeva mají vrstvu buněk jen jednu jedinou a ta se každé zhruba 3 – 5 dní obnovuje. Tato rychlost regenerace buněk je úžasná, máme-li problém, každou chvilku tak získáváme možnost obrátit vše na dobrou cestu. Buněčná obnova však vyžaduje spoustu energie a živin. Společně s vrstvou hlenu a mikrobiotou je pak střevní bariéra dotvořena.

Nedostatek kvalitního jídla a vlákniny může vést hladovění mikrobioty, která se tak pustí do pojídání ony ochranné vrstvy hlenu – a dochází k jejímu ztenčení. Mikrobiota (jejich produkty), bakterie z jídla, různé látky i toxiny se tak dostávají blíže k střevní linii buněk, které po tomto narušení nemusí fungovat zcela přesně. Přestávají tvořit souvislou řadu buněk a vznikají mezi nimi mezírky (syndrom zvýšené propustnosti střev, leaky gut).

Syndrom zvýšené propustnosti střevStřevní buňky tvoří takové síto – pokud je velikost ok tohoto síta v pořádku, do těla jsou z jídla propouštěny voda a živiny. Narušením velikosti ok (zejm. přes narušení funkce těsných spojů – tight junctions) nezdravým životním stylem dochází ke zvětšení ok a do těla pronikají látky, které tam nemají co dělat.

A vzniká problém, který může být pouze v místě (lokální zánět ve střevech) nebo se dostane až do krevního oběhu a celá řada problémů se může projevit kdekoli po těle.

Je to jako bychom si poškodili kůži – v případě rány si ji zalepíme a budeme si dávat pozor, aby se nám do ní něco nedostalo. Poškozená střeva bohužel na očích nemáme.

Jsme to, co jíme?

Složení nebo snad kalorická hodnota toho, co máme na talíři, neříká nic, jak se bude jídlo v těle chovat. (Více o kaloriích v předchozí sérii článků – Kalorie? Už ne, prosím.). Obrovskou roli hraje dostatečná produkce žaludeční kyseliny a trávících enzymů. A samozřejmě mikrobiota.

Jeden příklad může být konzumace masa – zdravé, či ne? (Etickou otázku zde neřeším.) V úvahu beru pouze kvalitní maso z přirozeného chovu – pokud jsme pouze občasní jedlíci masa, nemáme ve střevě tolik „maso-milujících“ bakterií tvořících TMA (trimethylamin), který se dále přeměňuje na TMAO (TMA-N-oxid) – ten zvyšuje riziko aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění. Člověku, který jí „maso pouze v neděli“ tak v krvi koluje méně potenciálně nebezpečných látek, než u toho, který si maso dopřává častěji. Nejsem vegetarián a spousta živočišných produktů, jako jsou např. maso-kostní vývary, mají skvělý terapeutický potenciál. Avšak vzhledem k tomu, jak těžké/drahé je v dnešní době získat opravdu kvalitní maso, rostlinná strava je základ. Nadbytek živočišných bílkovin nezaručuje velké svaly – bílkoviny, které se dostanou do tlustého střeva, jsou rozloženy a tvoří se genotoxické a karcinogenní metabolity, které vedou k poškození střevní sliznice i ledvin.

To je jen jeden z mnoha příkladů, jak mikrobiota rozhoduje o tom, jak dané jídlo strávíme, na jaké „kousky“ ho naseká a na jaké chemické částice jej přemění (prospěšné či nebezpečné?). Nebo kolik kalorií z jídla vytáhne.

Teorii „bílkoviny s rozumem“ potvrzuje také výzkum dlouhověkosti provedený Dr. V Longo (The Longevity Diet), který uvádí zastoupení bílkovin ve stravě z 10 – 11 %, tedy malé, avšak dostačující množství cca 0,68 – 0,79 g bílkovin na 1 kg naší tělesné váhy. Pokud bychom chtěli konzumovat vyšší množství bílkovin z přirozené (průmyslově nezpracované) stravy, došlo by přirozeně k současnému vyššímu příjmu tuků a sacharidů, které bílkoviny v normální stravě provází.

Konzumace samotných bílkovin bez navýšení ostatních makronutrientů by znamenala konzumaci bílkovinných izolátů – proteinových prášků, příp. výrobků typu šmakoun (= vaječný bílek). Kvalita proteinových prášků je velkým otazníkem kvůli častému obsahu těžkých kovů a různých chemických látek (3) a samotná bílkovina – např. vaječný bílek vs. celé vejce/plnotučný vs. nízkotučný jogurt – je navíc chudá na esenciální živiny, vitamíny a minerály. Navíc odtučněné potraviny mají vyšší inzulínový index než jejich přirozená (tučná) verze. (Více o inzulínu zde.) Zkrátka přirozená strava má navrch.

Existuje něco jako unikátní zdravý mikrobiom?

Ne tak úplně. Existuje něco jako „zdravý funkční základ“, tedy souhrn metabolických a dalších funkcí, které náš mikrobiom vykonává, avšak tyto funkce nejsou nutně prováděny těmi stejným mikroorganismy u všech. Jinými slovy – existuje spousta zdravých jedinců žijících v rovnováze se svým jedinečným mikrobiomem.

Bakterie navíc nemůžeme vždy dělit na „hodné“ a „zlé“. Nefungují jako samostatné jednotky, ale pracují v komunitě a také se rozdílně chovají v jiném prostředí. Právě zdravou komunitu mikroorganismů – „zdravý funkční základ“ si v sobě pěstujeme každý sám.

Příkladem otázky „Bakterie – hodná či zlá?“ může být Helicobacter pylori. Ten byl označen za jasný problém: u osob, které prodělali nějakou formu stresu a došlo k narušení ochranných funkcí žaludeční sliznice, H.pylori začal páchat škodu, která mohla skončit až rakovinou žaludku. Avšak u zdravých lidí byl H.pylori spojen s ochrannou funkcí vůči astma, alergiím a rakovině jícnu a sníženou produkcí hormonu ghrelinu (hormon hlásící hlad) – jeho odstraněním se tak objevují problémy jinde (4).

Zázračné pilulky se zdravými superbakteriemi nemáme. Probiotika jsou super, ale lepším pomocníkem je jídlo, ne kapsle. Vnitřní ekosystém vyživuje kvalitní strava.

Jaká dieta je pro náš mikrobiom nejprospěšnější?

Kvalitní a přirozená.

Weston Price byl zubař, který cestoval po světě a zkoumal národy, kteří měli zdravé zuby a netrpěli žádným chronickým, degenerativním či civilizačním onemocněním. A přišel právě na to, že takových národů je spousta a jejich strava z hlediska výživového směru (vegetarián vs. živočišná, mléko nebo kokosy, rýže nebo pohanka) nebo z hlediska poměru makronutrientů (sacharidy : tuky : bílkoviny) má pramálo společného.

Ačkoli souhlasím s názorem, že rostlinná strava je základ, není to univerzální pravidlo. Zdraví lidé jsou Inuité stravující se především masem a živočišným (a hlavně nasyceným) tukem. V jejich životních podmínkách se jedná o stravu kvalitní a zcela přirozenou. (Pozn. pro české milovníky masa – nejste Inuité.) Zdraví jedinci jsou mezi lidmi z oblasti Švýcarska konzumující spoustu nepasterizovaných mléčných produktů, mezi Maory, kteří mají v jídelníčku mořské plody, vepřové maso, kokos a spoustu ovoce, Afričany, jejichž strava je bohatá na rostlinnou vlákninu (denně přijímají mnohonásobně více, než je doporučované množství pro nás) nebo Asiaty, kteří jedí hlavně rýži a sóju (fermentovanou). Také východní Evropa si zakládá na hojnosti kysaných mléčných výrobků, středomořská kuchyně zase oplývá dary moře, lilkovitou zeleninou (rajčata, lilek, papriky) a kvalitním vínem.

Co má společného strava těchto zdravých lidí?

Princip, že se stravují jako jejich zdraví předkové – lokálně a přirozeně.

Lokální potraviny jsou pro nás přirozenou součástí stravy a díky tomu, že nemusí cestovat přes půlku světa, jsou slibnou nadějí pro kvalitu – není třeba je ošetřovat toliko chemie, aby vydržely nebo dozrály po cestě v kontejneru místo na slunci. Přirozená strava neobsahuje průmyslově zpracované výrobky z krabic či konzerv, je čerstvá, příp. fermentovaná a v kuchyních se vaří a neohřívá v mikrovlnce.

Neexistují esenciální potraviny, pouze esenciální živiny.

Izolované složky potravin vs. celé potraviny

Jak jsem psala – nedostatek vlákniny může vést k hladovění mikrobioty, která se pak pouští do rozkládání ochranné vrstvy hlenu na střevní sliznici. Vláknina je svým způsobem „zázračná“, ale nechtěla bych, aby to vyznělo, že koupí sáčku otrub vyřešíme naší „dávku zdraví“. Izoláty se v našem těle chovají jinak než opravdové celé potraviny. Příkladem je zde opět mikrobiom a jeho reakce na dietu obohacenou o izolovanou vlákninu z pšenice (pšeničné otruby) vs. na stravu s celozrnnou pšenicí. Samotná vláknina neměla na naši střevní mikrobiotu takový pozitivní vliv – neměla tzv. bifidogenní efekt, při kterém se v našich střevech zvyšuje počet prospěšných bakterií. Naproti tomu se u přirozené stravy s celozrnnou pšenicí se bifidogenní efekt projevil. Podvádět tedy nemůžeme. Bakterie poznají, snažíme-li se je pouze ošálit něčím nepřirozeným.

Ajurvéda: Všechny nemoci se ve svých počátečních stádiích projevují v našem zažívacím traktu.

Náš zažívací trakt je skvělým indikátorem, že se v těle začíná dít něco špatně. A díky zmiňované vysoké citlivosti bakterií na nepřirozené věci zde o to více platí, že pouze opravdové jídlo může být opravdovým lékem. Chemické léky často jen maskují problémy a naopak mohou vzniklou nerovnováhu těla ještě prohloubit – snadným narušením mikrobiomu.

V dnešní době již dokonce existuje pojem „nemoc z nedostatku přírody“ (5). Což se na první pohled zdá úsměvné, na druhý už méně. Chce to občas vypadnout do lesa a pozorovat, jak se spolu hrají štěňata. Vtipná videa zvířat na internetu jsou sice super, ale asi úplně problém neřeší. Na téma „zdravá špína“ také vychází zajímavé knižní tituly, jako je Eat dirt od doktora funkční medicíny Dr. Josh Axe (v češtině Jezte špínu).

Chemie v půdě a jídle společně s nadměrnou hygienou a používání všelijakých antibakteriálních prostředků totiž našemu imunitnímu systému neprospívá – naopak podporuje rozvoj alergií a autoimunitních onemocnění (6). Dle The Human Longevity Project (Projekt o Lidské dlouhověkosti) jsou pro dlouhověkost mimo kvalitní stravu zásadní otázky komunita, vzájemná pomoc, blízký vztah k přírodě, pohyb (manuální práce), smích, nebrání života tak vážně a přijmutí sebe samého i svého okolí.

Tak za přirozenou stravu a zdravá střeva 🙂

ZDROJE:

The healthy human microbiome: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4848870/

Gut microbiota, diet, and obesity‐related disorders—The good, the bad, and the future challenges: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1002/mnfr.201600252

Leaky Gut As a Danger Signal for Autoimmune Diseases: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5440529/

Intestinal permeability defects: Is it time to treat?  https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3758766/

Syndrom zvýšené propustnosti střev (Leaky gut syndrome)

Co je syndrom zvýšené propustnosti střev?

Představte si sliznici střeva je jako síť s drobnými otvory, která dovnitř propustí pouze látky o určité velikosti. Otvory slouží ke vstřebávání živin a vody. Pokud je však něco v nepořádku a otvory v síti se zvětší, do těla začnou pronikat látky, které tam nemají co dělat.

Naše tělo může na neobyvklé nebo dokonce nebezpečné látky reagovat různě – od potravinových alergií, přes únavu, bolesti hlavy, až po autoimunitní a chronická onemocnění. Záleží, jaké látky se nám „větším otvorem“ do těla zrovna dostaly – jestli je to „větší“ kus jídla, nějaký toxin či bakterie.

Kvalitu této sítě a správnou velikost „ok“ si určujeme my naším životním stylem.

Syndrom zvýšené propustnosti střev - sliznice jako síť s oky

Jak to funguje?

Náš zažívací trakt slouží k rozkládání jídla na menší částice a absorpci živin. Zároveň střevní stěna představuje bariéru a chrání nás od škodlivých látek – kontroluje, co se dostane do našeho krevního oběhu a následně do orgánů.

Malé mezery mezi střevními buňkami se nazývají tight junctions (neboli těsné spoje) – ty umožňují prostup vody a živin, ale nepropouští nebezpečné látky.

Výše střevní propustnosti určuje, jak snadno látky prostupují přes střevní stěnu do těla.

Pokud dojde k rozvolnění těsných spojů (mezery mezi buňkami jsou větší, než by měly být), naše střevo se stává propustnější a bakterie, toxiny či živiny o větší velikosti (které jsou pro tělo neznámé) mohou prostupovat přes střevní stěnu do krevního oběhu. Tento fenomén se anglicky nazývá leaky gut – česky tedy syndrom zvýšené propustnosti střev.

Bakterie, toxiny a neznámé živiny, které tak prostoupily do krve, mohou způsobovat alergické reakce, záněty a mnohé další. Mezi symptomy zvýšené propustnosti střev patří nadýmání, potravinové alergie a intolerance, únava, zažívací potíže, kožní problémy i chronická onemocnění (12).

Co způsobuje zvýšenou prospustnost?

Součástí těsných spojů jsou určité druhy bílkovin (zonulin, okludin, atd.), které řídí jejich „stupeň rozvolnění“.

Například aktivaci zonulinu, která vede k rozvolnění těsných spojů, způsobují určité druhy bakterií a lepek (345). Některé studie ale poukazují na fakt, že lepek zvyšuje propustnost střeva pouze u lidí s celiakií nebo syndromem dráždivého tračníku (67). Pokud máte zdravé střevo – což je však v dnešní době tvrzení s velkým otazníkem – není třeba držet bezlepkovou dietu. Bohužel jsme se od zdravého střevního mikrobiomu poměrně vzdálili, a proto je lepší to s lepkem nepřehánět (a spousta lidí, kteří netrpí celiakií, se může na bezlepkové dietě cítit lépe). Obsah lepku se jednak v pšenici zvýšil, dále je lepek (jakožto „lepidlo“) nacpaný ve spoustě dalších potravin a mezi další faktory ovlivňující jeho snášenlivost patří – rafinace potravin – zbavení vlákniny, mletí mouky na přiliš jemné částice nebo konzumace nekváskového (a tak hůře stravitelného) pečiva.

Jaké hlavní faktory přispívají k syndromu zvýšené propustnosti střev?

  • Nadměrný příjem cukru. Strava bohatá na sacharidy (bílá mouka, bílá rýže, cukrovinky či přeslazené nápoje) nesvědčí tělu v žádném ohledu. Problém představuje i zvýšený příjem fruktózy (89). Prosím, neděste se – fruktóza je ovocný cukr, v ovoci se ho však bát nemusíme (ovoce je přirozeným komplexním zdrojem spousty dalších živin, vlákniny, antioxidantů a dalších). Problém představují vysoce-koncentrované sirupy jako je agáve sirup nebo v USA oblíbený vysoce-fruktózový kukuřičný sirup (HFCG, high-fructose corn syrup). Nic takového bychom v přírodě nenašli, ve světě se ale stali oblíbenými – mají totiž vysokou sladivost.
  • Léky proti bolesti – nesteroidní protizánětlivé léky (NSAIDs), jako je ibuprofen (obchodní názvy léčiv: Ibalgin, Nurofen,…) nimesulid (obchodní názvy léčiv: Nimesulid, Aulin,…), diclofenac (obchodní názvy léčiv: Diclofenac, Dolmina, Olfen,…) a mnohé další. Kromě mnohých dalších nežádoucích účinků tato léčiva přispívají ke zvýšené střevní proustnosti (101112). Každá chemická látka a další léky však nepříznivě ovlivňují naše střevní bakterie.
  • Zvýšený příjem alkoholu (1013).
  • Nedostatek určitých živin (vitamínů, minerálů) – např. konkrétní studie na vitamín A, D nebo zinek (81415).
  • Chronický zánět v těle (16).
  • Dlouhodobý stres (17) – dlouhodobě zvýšené hladiny stresových hormonů v těle rozladí celý systém.
  • Narušená střevní mikroflóra. Ve střevě je vrstva našich střevních buněk, která je pokryta ochrannou vrstvou hlenu. Nad hlenem se nachází náš střevní mikrobiom, který tvoří takovou první „bariéru“, jež nás chrání před přímým kontaktem s látkami z vnějšího prostředí. Jednak hladovějící bakterie (zejména u stravy s nedostatkem vlákniny) způsobí, že se mikrobiální zoufalci pustí do pojídání naši ochranné hlenové vrstvy – čímž ji ztenčí, celkově oslabí funkci střeva a rozvíjí se zánět. Dále vyhladověním „hodných“ bakterií začnou převládat ty „zlé“ druhy a je poškozena celá funkce mikrobiomu (18).
  • Přemnožení kvasinek. Kvasinky jsou také součástí naší střevní mikroflóry (jsou drženy na uzdě jinými bakteriemi),  při jejich přemnožení se začíná zvyšovat střevní propustnosti (18).
  • Průmyslově zpracované potraviny s emulgátory. Emulgátory v potravinách (označeny jako E400 – E495) se užívají velmi běžně. Jejich nadměrný příjem ale působí negativně na náš střevní mikrobiom, vede ke zvýšené propustnosti střev, přispívá k obezitě, metabolickým poruchám a rozvoji chronického zánětu (19).

Syndrom zvýšené propustnosti střev - důležitá je strava

Jaké nemoci jsou spojovány s leaky gut?

Může se jednat hlavně o různá chronická onemocnění (3), jako je celiakie (či obecně citlivost na lepek) (167), cukrovka 1. typu (120212223), Crohnova choroba (262728), syndrom dráždivého tračníku (293031) či potravinové alergie (103233).

Zvýšená střevní propustnost je také spojována s řadou psychických onemocnění (například autismus, deprese, úzkost) (404142). Střevo je naším druhým mozkem a s tím „prvním“ je v neustálém kontaktu prostřednictvím tzv. osy střevo-mozek (gut – brain axis). Psychická onemocnění jsou velmi komplikovaným problémem a tímto je neredukuji pouze na střevo, avšak stav střev v tom hraje velice důležitou roli.

Jak zlepšit zdraví střev?

Péče o střevní mikrobiom je pro zdraví klíčová. Je třeba podpořit hodné bakterie našeho střeva a zamezit růstu těch nepřátelských.

Je nutné volit stravu, která bude hodné bakterie vyživovat, a která nedovolí množení škodlivých druhů.

Jen, prosím, pamatujte také na to, že sníte-li svůj superzdravý salát ve stresu a ještě s hlubokým odporem k zelenině, bude to pramálo platné. Hodné střevní bakterie ve vystresovaném těle být nechtějí. Proto vidíme kolem sebe lidi, u kterých je zdravá strava prakticky bez výsledku. Jídlo = pohoda. Správný výsledek = sebeláska. Psychika má vždy svou obrovskou roli.

Zpátky k jídlu – co jíst?

Základem jsou kvalitní přirozené potraviny. Vykašlete se na průmyslově upravované „specialitky“ a všelijaké polotovary, vyhazujete peníze a ničíte si zdraví. Pokud se snažíte šetřit na kvalitě jídla, posléze ty peníze nenecháte v lékárně… Ani to však neznamená, že by přirozená strava nebyla finančně dostupná. Základní potraviny, jako jsou brambory, cibule, mrkev, čočka, fazole, kedlubna, vlašské ořechy, dýně, jablka, atd. a jednou za čas kvalitní maso či jiné živočišné produkty (jen jednou za čas), nejsou ve výsledku tak drahé položky a spousta z nich nám roste přímo na zahradě. Levnější, přirozenější a zdraví prospěšnější je stravovat se sezónně s převážně rostlinnou stravou. Rostou zrovna rajčata? Super. Jahody? Super. V zimě jahody (ze země XXX) nepotřebujeme. A ano, avokádo je skvělá potravina, ale máme spoustu jiných (třeba lněné semínko – ultra levné, vlašské ořechy – ze zahrady? nebo prostě dobré máslo). Avokádo pro nás není nutné.

Neexistuje esenciální potravina, pouze esenciální živiny.

Shrnutí:

  • Jezte v klidu a své jídlo si vychutnejte. V dnešním světě žijícím gastronomií nemusíme chodit pro chutné a zdravé jídlo daleko. Jídlo je zážitek i lék zároveň. A nejlepší způsob, jak si jídlo opravdu vychutnat, je si sami uvařit.
  • Omezte příjem cukru. Jedná se o potraviny, jako je bílá mouka, bílá rýže, těstoviny, pufované výrobky (rýžové chlebíčky apod.), cukr i rádoby „zdravé“ sladidla, slazené nápoje, atd. Špatné bakterie a nedobré kvasinky jednoduché cukry milují, podporujete tak jejich růst ve střevě.
  • Zvyšte příjem probiotik a fermentovaných potravin. Probiotické bakterie zlepšují stav střev a napomáhají s různými zažívacími problémy (47,48495051). Ideální je si pravidelně dopřávat fermentované potraviny, jako je například kefír, jogurt, kimchi, kysané zelí či okurky nebo kombucha (495253). V případě vážnějších potíží (průjem, léčba antibiotiky) můžete podpořit své zdraví sáhnutím po kvalitním doplňku stravy s probiotiky (pokud z nějakého důvodu užíváte dlouhodobě, střídejte je).
  • Jezte dostatek vlákniny. Vláknina je potravou pro hodné bakterie vašeho střeva, bez ní ve vás nepřežijí. Přírodní a komplexní strava je klíč: zelenina, ovoce (celé, ne šťávy!), luštěniny, divoká či basmati rýže, celozrnné výrobky apod. Přídavek samotné vlákniny do průmyslově zpracovaných potravin (např. snídaňové cereálie obohacené o vlákninu či chleba zpětně obohacený o vlákninu nemá tak prospěšný efekt na střevní mikrobiom! Bakterie jsou chytré a ví, co je původní potravina a čím se je naopak snažíme jen obalamutit. (8,545556).
  • Vyvarujte se lékům a chemickým látkám – od často zbytečných antibiotik a léků od bolesti, hormononální antikoncepe, přes pesticidy (dopřejte si BIO, zksute si něco sami vypěstovat nebo nezapomínejte na omývání zeleniny a ovoce), přes umělotiny v potravinách (konzervanty, barviva apod. – vyhnete se nákupem základních potravin a nemusíte číst etikety), až po chemii v domácnostech – kosmetika, čistící prostředky, atd. (8,5455).

 

Mikrobiom

Mikrobiom je souhrnné označení pro mikrobiální osídlení lidského těla. Jedná se o soubor bakterií, kvasinek, hub, virů a protozoí vyskytující se na lidském těle a v něm. Odhaduje se, že se jedná asi o 100 bilionů organismů, jejichž genetická informace převyšuje tu lidskou asi 150x. Střevní mikrobiom (střevní mikroflóra) je tvořen mikroorganismy sídlícími v lidském střevě a představuje nejvýznamnější část mikrobioty o hmotnosti 1 – 2 kg. Kromě trávení se podílí na vývoji imunitního systému a zasahuje do mnoha tělních funkcí. Diverzita mikrobiomu hraje roli u obezity, zánětlivých, nádorových, metabolických, psychických, alergicích, autoimunitních i kardiovaskulárních onemocnění. Praktickým využitím mikrobiomu je střevní (fekální) transplantace, která se používá k léčbě střevní dysmikrobie, například u nebezpečné klostridiové infekce. Mikrobiom se dědí (existuje vztah mikrobiomu s naším genotypem) a je dále ovlivňován řadou faktorů – typem porodu (císařský řez vs. přirozený porod), kojením, stravou, prostředím i dalším. Střevní mikrobiom je snadno narušitelný, nejvýznamnější negativní vliv je u antibiotické léčby, rovnováhu poškozuje nezdravá strava, stres, kouření, přemíra čistoty, chemické látky (herbcidy, pesticidy) a některé léky. Narušení vede např. k syndromu zvýšené propustnosti střeva (leaky-gut syndrom) S naším mozkem mikrobiom komunikuje přes tzv. osu střevo-mozek (gut-brain axis), díky které ovlivňuje naši náladu a psychické funkce. Souvislost mikrobiomu s lidskou psychikou vedl ke vzniku nového pojmu – psychobiotika, kterým se označují probiotika, jež mají schopnost produkovat neuroaktivní látky a ovlivňovat funkci mozku.

O co tady běží?

Miluju jídlo a jsem fascinována lidským mikrobiomem a jeho sílou. To jsou bakterie a další malé zvířatka na našem a v našem těle, o kterých se konečně dozvídáme víc a víc. Skoro by se dalo říci „mikrobiom jako klíč ke zdraví“ – no, nic není absolutní 🙂 Po dostudování farmacie mohu ale s klidem napsat, že k uzdravení chemická cesta nevede. Chemii a umělotiny totiž naše bakterie nesnáší. A dobré jídlo jako lék a prevence mi vždy dávalo větší smysl.

Proto jsem založila stránku Oh My Gut o střevech, o bakteriích a jiných potvůrkách, o  jídle i o tom, jak minimalizovat chemii kolem sebe a „ušpinit“ se těmi hodnými bakteriemi. Zdravá střeva patří k základním pilířům našeho zdraví – a netočí se to jen kolem jídla, ale i kolem našich myšlenek, vztahů a emocí.

Bílkoviny, tuky, sacharidy…. která dieta je teda nej?

Žádná. Každý máme tu svou. Moderní doba a úžasná technologie nám dovolují jít čím dál více do hloubky a zkoumat jednu makro- a mikroživinu za druhou, až nám nakonec uniká celkový obrázek o jídle a jeho původu, životním stylu i prostředí v jakém žijeme. Jednotlilvé živiny v jídle nepůsobí na sobě nezávisle, jídlo k nám přichází z nějakého zdroje a než se dostane na náš stůl, je s ním nějak zacházeno. Jídlo nějakým způsobem konzumujeme, nějak se u něj cítíme a nějak o něj smýšlíme. A to nějak je právě nesmírně důležitý faktor.

Miluju studie zkoumající placebo efekt – tedy roli psychiky v terapii. Ten efekt je NESKUTEČNÝ! Nejdůležitější v otázkách zdravého životního stylu, prevence i léčby je naše psychické rozpoložení. Zda v něco věříme, dané metodě důvěřujeme a jsme s tím v pohodě. Každý jsme individuální, máme jiné zkušenosti, přesvědčení a očekávání. A proto máme mezi sebou zdravé vegany i masožravce. Vyznavače paleo i nízkosacharidové stravy. Lidi snídající ovesnou kaši i vajíčka na másle se slaninou. A je to v pořádku.

Proč se svět točí kolem střev

Protože střeva toho zajišťují opravdu hodně – nejen zpracovávání potravy. Ale představte si už jen tento fakt, že to sousto, co spolkneme, musí být správně rozmělněno, natráveno, naštěpeno, nežádoucí bakterie zahubeny, živiny vyextrahovány a správně vstřebány, buňky vyživeny a to nepotřebné efektivně a zavčas vypuzeno z těla ven – to je celkem velká věc, ne? Jelikož to sousto je zdrojem energie a látek pro každičkou buňku v našem těle a taky řady potenciálních toxinů a hrozeb. Jídlo je lék… no ano, ale bez správného zpracování nebude fungovat.

Střeva jsou všestranným orgánem a v dnešní době dostávají zabrat prostřednictvím jídla i pití (či spíše výrobkůkteré se jako jídlo tváří). Nachází se v nich asi 70 % imunitního systému a vytváří bariéru před vstupem nebezpečných látek do těla. Střeva se svou mikroflórou rozhodují o tom, jaké živiny (vitamíny i minerály) i třeba počet kalorií si z jídla vytáhneme. Střevní mikrobiom tvoří důležité vitamíny, látky zajišťující správnou obnovu střevních buněk, molekuly trénující imunitní systém i hormony ovlivňující naše chování.

Střeva mluví. Střeva a mozek mají nonstop nažhavenou komunikační síť (tzv. osa střevo-mozek, gut-brain axis) a přes neurotransmitery (nositele zpráv), které tvoří střevní bakterky, se vysílají do mozku signály ovlivňující naší náladu, hlad a chutě, odolnost vůči stresu, paměť, koncentraci, energii i kvalitu spánku. Mikroorganismy nás mají celkem v hrsti. Vzhledem k rozmanité funkci střev se jejich stav odráží na našem celkovém zdraví.

Oh my gut - mkrobiom a mozek (gut-brain axis)

Člověk vs. bakterie: Kdo s koho?

Když se podíváme na lidské tělo, zjistíme, že 99 % veškeré DNA, kterou s sebou (na sobě, v sobě) nosíme, patří bakteriím a dalším mikroorganismům. My jim poskytujeme domov a jídlo a oni jsou nositeli dovedností, jak řídit funkci našich buněk, které geny se mají zapnout, a které vypnout. Bez nich by naše lidské buňky nevěděly, která bije. Nebyli bychom schopni strávit ani sousto. Tyhle kamarády se vyplatí hýčkat. A právě ve střevě je jich nejvíce – náš střevní mikrobiom nám do života bez přestání kecá na všech jeho úrovních.

Oh my gut: Střevní mikrobiom může za všechno

A co když se nestaráme…

Naše bakterie se vrtají ve všem. Taková dysbióza (narušené složení střevního mikrobiomu) vede k řadě zažívacích problémů, alergiím, zánětům, oslabené imunitě, ale i autoimunitním onemocněním a psychickým problémům. Velké změny ve složení našeho mikrobiomu, které teď ve vyspělých zemích zažíváme, souvisí především s valící se lavinou civilizačních chorob (obezita, cukroka, vysoký krevní tlak, špatná hormonální bilanci, neurodegenerativní onemocnění).

Zdravá sliznice střeva a vrstva přátelských mikroorganismů fungují jako hlídači u brány – rozhodují o tom, jaké věci propustí zvenčí do našeho krevního oběhu. Pokud je tato bariéra narušená (dysbióza), její funkce je snížená a střevo se často stává více propustným (tzv. leaky gut, syndrom zvýšené propustnosti střev, či „děravé střevo“). Do krve se nám dostávají látky, které jsou pro tělo neznáménemají tam co dělat – s tím se musíme vypořádat a někde se to více či méně silně projeví.

Střevní mikrobiom s moderní stravou hladoví a je pod palbou řady chemických látek zvenčí. Ničíme je léky (a to nejen antibiotiky), živočišnými výrobky pocházejícími z konvenčně vykrmovaných zvířat (tj. namísto trávy jedí zrna), nebo jídlem s pesticidy, průmyslově zpracovanými a chemicky ošetřovanými potravinami, emulgátory, umělými barvivy,  konzervanty a podobnými svin… nedobrotami. Nekonzumuje ani zdaleka dostatek vlákniny (a nestačí ji přisypávat, potřebujeme tu z celých potravin – zelenina, celozrnné potraviny apod.). Vyhladovělý mikrobiom se taky může pustit do požírání nás samotných – přesněji do naší ochranné vrstvy (mukózy) ve střevě, kterou ztenčí a naruší tím naši bariéru ještě více.

Mikrobom negativně ovlivňuje přemíra čistoty, dezinfekce a používání chemické kosmetiky. Zabrat mu dávají i myšlenky našeho vystresovaného já, které si často myslí, že nic nestíháme a nejsme snad dost dobří – krásní, našprtaní, štíhlí, dlouhonozí, dokonale opálení a s pekáčem buchet na břiše.

A se vší úctou k pokrokům moderní medicíny, je třeba začít rozlišovat akutní případy od chronických nemocí. Akutní medicína zachraňující životy je skvělá. Chronická (civilizační) onemocnění potřebují však jiný přístup než pouhé potlačování symptomů. A dokud to jde – prevence by měla být vždy na prvním místě. Starat bychom se o sebe měli v době, kdy jsme zdravý, ne až nás začne něco trápit. Normální totiž není být 3x za zimu nemocný, ani není normální onemocnět v blízkosti člověka s chřipkou – i když je to běžný jev. Příčinou nemocí nejsou bakterie a viry, ale oslabená obranyschopnost.

Psycho… psycho… co?

Psychosomatika. Tělo má neskutečně obrovskou sebeuzdravující schopnost. Chce to míň prášků a více věřit. Naše myšlenky mají větší vliv na celé tělo, než byste si mysleli. Když budete hltat ten super-bio-low-carb-high-fat-sálat totálně nasr…. na celý svět, tak vám ani ty antioxidanty nepomůžou (i když ublíží míň, jako byste v té situaci zhltli burger od mekáče 🙂 ).

To, co jsme, je výsledkem toho,  co jsme si mysleli

Jídlo = vztah, pocity, emoce.

O čem stránky OMG nejsou? O 100 % účinných návodech. O radách vhodných pro všechny. O zastupování činnosti lékařů. O dogmatech. Víme toho v dnešní době už dost, ale ve skutečnosti stále málo. Že svět není placka – na to jsme taky jednou museli přijít. (Viz. článek (ne)smrtelně důležité.)

Vyměňte umělé věci za opravdové, izolované potraviny za komplexní a nespokojenost za radost z maličkostí. Recept na zdravý život je taková všehochuť – kvalitní jídlo, široký usměv, méně chemie a špetka té „mikrobiální špíny“ z přírody. 🙂

Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.

Henry Ford