Kdo jsem a co chci

Jídlo – mikrobiom – cestování – studium – crossfit i jóga – káva – psychosomatika – zase jídlo – horolezectví – výživa – celostní přístup – alternativní medicína – ekologie – všechna zvířata světa – snowboard i lyže – Červený trpaslík, Přátelé, Avengers, Pelíšky i Škola základ života – meditace… nebo skákání z mostu. Neexistuje moc věcí, které by mě nebavily, nebo bych se o nich nechtěla dozvědět víc 🙂

Jmenuji se Anna Dobišarová a přeji si zdravější svět (a levné letenky a umět číst rychle jako Číslo 5 z filmu Číslo 5 žije ?).

Vystudovala jsem farmacii (Mgr.) a pokračuji ve vzdělávání ve výživě (Holistic Nutrition Certificate), psychosomatice a celostním přístupu ke zdraví (kurzy, knihy a praxe). Miluju jídlo a fascinuje mě střevní mikrobiom.

Když jsem si uvědomila, jaké omezení s sebou léčba pomocí léků nese, co vše se skrývá za jejími vedlejšími účinky a k jakým výsledkům taková „léčba“ vede, říkala jsem si, že jsem si vybrala obor špatně.

Spousta „léčiv“ se pro mě stala něčím, co jen potlačuje příznaky, a tudíž nic neřeší. (Píšu spousta a ne všechny, protože respektuji situace, kde jsou léčiva či podobní pomocníci život zachraňující.) Léky se staly každodenními záležitostí v situacích, kdy opravdu nejsou nutné a páchají více škody. Na první dobrou to nezní tak hrozně: pár nežádoucích účinků, které se mohou a nemusí projevit. Ale po tom, co jsem začala zkoumat střevní mikrobiom a funkci buněčných elektráren – mitochondrií a zjistila, jaký negativní dopad na ně může pouhé maskovadlo („lék“) bolesti nebo antikoncepce mít, mě klasický přístup medicíny odradil ještě víc. Mitochondrie jsou klíčem k dlouhověkosti. A bakterie ve střevě s námi hrají pěkné loutkové divadlo a já ráda hledám cesty, jak tam dostat ty hodné, aby to divadlo mělo happy end.

Za studium farmacie jsem vděčná – o chemii a klasickém přístupu medicíny a farmaceutického průmyslu jsem se dozvěděla celkem dost. Ale co takové placebo účinky léčiv? Může se někdo uzdravit pilulkou s cukrem, meditací, povídáním s psychologem nebo nošením léčivých krystalů? Ještě vytáhnu opakování manter a namasté a budu hodna ukamenování, že. Děsný šamanismus, já vím. Ale ono se to děje. Uzdravení totiž není o zázracích ani účinných látkách, ale o našem přístupu k nemoci. A protože emoce dávno nejsou abstraktní pojem, ale emoce odpovídají tvorbě konkrétních signálních molekul v našem těle, rozhodla jsem se nakouknout do psychosomatiky (kde základní literaturu těchto kurzů tvoří, prosím pěkně, Hawking).

No a jídlo.. jídlo je jídlo. Bez něj to nepůjde. A čert aby dnes v obchodě rozeznal jídlo od toho, co se jako „jídlo“ pouze tváří. Já věřím, že jídlo je lék, prevence, zážitek, potěšení, blaho i spokojenost. Namísto toho dnes spousta zažívá trávící problémy, alergie, intolerance, střevní onemocnění, pálení žáhy, přibírání, strach, frustraci, poruchy příjmu potravy, podkopanou imunitu a jiné potíže, které vypadají, že s trávením nesouvisí. Ale ať už se podíváme na obezitu, cukrovku, vyrážky nebo depresi či autismus, existuje tam spojení s našimi střevy a mikrobiomem.

Protože jsme každý vstoupili do světa s mikrobiomem zcela unikátním a máme za život nasbírané jiné prožitky (epigenetika), každému z nás bude svědčit něco jiného. Pokud se naučíme opět poslouchat naše tělo, co se nám různými bolístkami, přibíráním, průjmy, záněty nebo tinnitem snaží říct a nebudeme to potlačovat pilulkami, pochopíme, co dělat a co ne. Proto není ani tak důležité, o jakou nemoc se jedná, ale jaký přístup k ní zvolíme. Když si pichnu hřebík do nohy, taky si nevezmu ibalgin, abych po něm mohla chodit. Nemoc nebo nějaké nepohodlí vám říká, že se děje něco špatně.

Přeji si méně chemie. Pro nás, náš střevní mikrobiom, mikrobiom půdy i naše zvířata. Chemickými látkami si pod sebou řežeme větev. Víte co, DDT bylo taky dříve „v pohodě“.. aneb neprokázaný jed stále neznamená, že to jed ve skutečnosti není.

Přeji si, aby se „alternativní“ (tradiční, východní) medicína, která je s námi tisíce let, stala normální součástí západní – práškové – rychlé medicíny, které je tu s námi pouhou chvíli. Moderní medicína je skvěle pokroková, zachraňuje životy a umožňuje nám spoustu věcí zkoumat více do hloubky. Z pohledu dlouhodobého, tedy chronických onemocnění, absolutně pokulhává, uniká jí celostní obrázek o životě člověka a vůbec se nezabývá příčinou potíží. Jen potlačuje a předepisuje další prášky.

A proto stránky OMG, které budou, doufám, přínosem pro všechny, co hledají odpovědi na své otázky ohledně zdraví. Vše je propojené se vším, a proto se spousta věcí zdá být velmi komplikovaná. Budu respektovat onu propletenou síť, ale zároveň se vynasnažím jednotlivá témata zjednodušit, aby se z toho dalo odnést pár podstatných bodů do každodenního života.

Stále se učím a zkouším… a tak to bude celý život. Nezapomeňte si všelijaká „doporučení“ převést na svou vlastní osobu, protože nikdo jiný neví, co konkrétně je nejlepší pro vás. To víte jen vy.

Budu ráda za komentáře, ať už máte připomínky nebo otázky. 🙂

Potlačený smutek je stejně destruktivní jako potlačené štěstí. Vyjádřený vztek je stejně léčivý jako projevená radost.

 

(NE)SMRTELNĚ DŮLEŽITÉ

Ultrarychlá řešení jsou super a ta univerzální pro celou planetu by byla tak snadná. Takový ten návod na všechno… 🙂 Nemám. Tak čtěte prosím.

1) Ať už zde napíšu cokoli, nebude se to hodit všem. Jsme individuální. Jsme individuální ekosystém my a náš mikrosvět v nás :). Ani jednovaječná dvojčata nejsou po čase vlivem prostředí stejná. Epigenetika má sílu. Složení našeho střevního mikrobiomu je unikátní jako náš otisk prstu. Neexistují esenciální potraviny, pouze esenciální živiny. To znamená, že neexistuje ani jednoznačný dietní přístup (jestli vegetarián či paleo) a „ta správná dieta“ se může během našeho života neustále měnit. Všechny naše přístupy ke zdraví i celému životu si musíme přizpůsobit tak, jak nám to vyhovuje a v čem se nakonec budeme cítit dobře. „Univerzální“ a „pro všechny“ není níc.

2) Psychika. Pokud jste veganem z předsvědčení, i kdybyste před sebou měli ten nejzdravější steak na světě (z té nejšťastnější krávy pasené na té nejzelenější trávě) – to maso vám ublíží. Co si myslíme o našem jídle, hraje obrovskou roli v tom, jaký bude mít dopad na naše tělo. Z toho pramení třeba známý „francouzský paradox“, kdy Francouzi popíjí víno, pojídají bílou bagetu a k tomu mají pěkně tučný sýr… a jsou oproti jiným národům zdravější. Myšlenky nejen o jídle, ale před jídlem, při jídle a po jídle konají v těle svou práci. Například také placebo vs. nocebo efekt v léčbě; jak dokáže prostý příběh zvýšit hladiny našeho dopaminu a oxytocinu; jak nás dokáže nasr… šéf a zvednout tlak a adrenalin; a nebo jak působí naše podvědomí a jak naše víra manipuluje s geny a DNA – např. kniha Bruce Lipton – Biology of Belief. S jídlem máme nějaký vztah. A opět – reakce na cokoli je zcela individuální.

3) Nic není dogma. Jednou jsme byli středem vesmíru, země byla placatá, atom se nedal rozbít a DDT bylo bezpečné… Příště se budeme třeba teleportovat a vymyslíme zobrazovací techniku zkoumající čakry. Vím, že nic nevím – měl pravdu.

4) Nemáme objektivní studie. Na každou věc se dá nahlížet z milionu úhlů a každý z nás si na ni najde něco jiného. Podle mě tak studie nemůžou být objektivní. Týkají se nějakých individuálních subjektů, které zkoumají jiné subjekty a následně se porovnávají subjektivní výsledky. Studie můžou být akorát dostatečně velké, abychom získali kvalitní přehled. Je dobré je mít a vzít si z nich to nejlepší – a to pak individuálně aplikovat na sebe.

5) Spasení v 30 s. Pokud tělu už 30 let nakládáme nemalé úkoly, odčinit to zabere nějaký čas. Dobrou zprávou je, že to nemusí být dalších 30 let. Horší je ta, že to nebude ani zítra ani za týden. Stejně si ale myslím, že je lepší volit uzdravující běh na dlouhou trať, který ty výsledky mít jednou bude, na rozdíl od čekání zázraku od léků, které pravděpodobně (a u spousty z nich doufám :)) za pár let zakážou, jako se to již opakovaně v historii stalo. Důležité je dát té pomalejší cestě šanci.

Když jsem se zúčastnila Kongresu o přirozeném pohybu, jeden účinkující – Matyáš Kozma – tam vyslovil hezkou myšlenku: „je rozdíl v tom, co je NORMÁLNÍ a co je PŘIROZENÉ. Normální je léty naučený zvyk, a proto se přirozené věci mohou zdát ze začátku divné.“ Může nám proto přijít normální, že nás po jídle pálí žáha (protože tak moje tělo na jídlo reaguje), že se hrbíme (protože tak se mi dobře sedí), nebo že onemocníme hned, jak vedle nás někdo pokašlává (protože je přeci normální být nemocný v době nachlazení, nebo ne?). Je to tak běžné až se to stává normálním. Ale přirozené to není. A pak už jde jen o to, jestli chcete být v té běžné vlně, nebo ti zdravější podivíni 🙂

6) #DOKONALÝŽIVOT. Ráno meditace, ke snídani čerstvé ovoce z vlastní BIO zahrádky, k obědu #raw #vegan #salad, odpoledne dvě hodiny jógy a opakování manter a k večeři #super #healthy #avokadovytoust. Nezapomenout správně #ohashtagovat všechny fotky na instagramu a mít pětiletku na 120 % … ?? Ne. Mám se rád/a, tělu (a bakteriím) dopřávám kvalitní jídlo, občas vyvětrám zadek na čerstvém vzduchu, posedím s přáteli u vína nebo zajdu na pivo = #život .

OMG je to o tom, jak žít v přemíře informací a nezbláznit se. Jak si vychutnat jídlo a posléze netrpět z důvodu xxx alergií. Pochopení, proč se z jídla, potravinářského a farmaceutického průmyslu stalo to, co se stalo, je celkem osvobozující. A vědět, že máme možnost si vybrat, je skvělý pocit.

Pokud vám tedy na mých stránkách přijde něco nesmyslného, je to v pořádku a ráda si poslechnu váš názor na věc. Taky jsem totiž jen jedno individuum, které jedná na základě svých zkušeností. Stačí napsat komentář! Díky 🙂